Hlavní Město
Moskva (rusky Москва 
[mɐˈskva]) je hlavním městem Ruska s celkem asi 10 504 718 obyvateli (2008), žijícími na ploše o rozloze 1 085 km².
Je tak jedním z největších měst v Evropě, spolu s Londýnem. Je politickým, hospodářským a kulturním centrem země s asi 60 univerzitami a množstvím dalších vysokých škol, kostelů, divadel, muzeí a galerií. Sídlí zde všechna ministerstva, státní úřady i významné firmy. Je také sídlem patriarchy ruské pravoslavné církve.
Historické centrum je staré stovky let, v jeho středu se rozkládá trojúhelníkový Kreml, prohlášený spolu s Rudým náměstím v roce 1990 za světové kulturní dědictví.
Moskva se nalézá v evropské části Ruska na 55,75° severní zeměpisné šířky a 37,62° východní zeměpisné délky. Město leží v průměrné nadmořské výšce 156 metrů v kopcovité krajině mezi řekami Volhou a Okou, na řece Moskvě, přítoku Oky, která se následně vlévá do Volhy. Řeka Moskva protéká územím města v meandrech ve směru severozápad-jihovýchod v délce asi 80 km, má od 120 do 200 metrů našíř. Do Moskvy se v katastru města vlévá další 140 vodních toků, z nichž jen 14 nyní zůstává na povrchu, ostatní byly kanalizovány. V roce 1937 byl otevřen kanál Moskva-Volha, který směřuje na sever.
Hranice města tvoří převážně dálniční okruh MKAD dlouhý 109 km, na některých místech však město pokračuje i za něj. Rozloha Moskvy činí v současnosti 1 097,12 km², z toho přibližně třetinu zaujímá zeleň tvořená zhruba 100 parky či lesíky; vodní plochu tvoří kromě řek a kanálů asi 500 rybníků. Kolem města se táhne 30 až 40 km dlouhý pás výletních lesíků s četnými zábavními atrakcemi.
Moskva je rozdělena do deseti okresů a ty dále na 125 čtvrtí.
Moskevské okresy jsou tyto (čísla odpovídají číslům na přiloženém plánku):
- 1. Zelenograd
- 2. Severní
- 3. Severovýchodní
- 4. Severozápadní
- 5. Centrální
- 6. Východní
- 7. Jižní
- 8. Jihovýchodní
- 9. Jihozápadní
- 10. Západní
V čele každého okresu stojí prefekt, jmenovaný starostou Moskvy a jemu bezprostředně podřízený. Každý okres má také radu sestávající z 11 volených poslanců.
Počátky Moskvy
V první polovině 12. století se dnešní Moskva nalézala na západním okraji rostovsko-suzdalského knížectví. Šlo o zemědělský dvorec bojara Štěpána Kučky, jenž se podle majitele nazýval Kučkovo. Podle řeky také byl zván Moskva. Rostovsko-suzdalský kníže Jurij Dolgorukij zabavil majetek bojara Kučky a Moskva přešla do knížecího vlastnictví. Z roku 1147 pochází první písemná zmínka o Moskvě, Jurij Dolgorukij pozval svého spojence, novgorodsko-severského knížete Svjatoslava, na setkání, o kterém letopisec zaznamenal: „Přijď ke mně, bratře, do Moskvy.“ Roku 1156 kníže Jurij v souvislosti s posilováním obrany západní hranice suzdalského knížectví vybudoval v osadě pevnost, obehnanou dřevěnou palisádou, základ dnešního Kremlu. V počátcích byla Moskva jedno z míst, které mělo obranný charakter a sloužilo jako místo noclehu suzdalských knížat. Kromě toho se nacházela na průsečíku několika obchodních cest, což ji přeurčilo pro roli významného ekonomického centra.
Budoucí význam Moskvy byl zapříčiněn jednak rostoucí mocí vladimirských knížat, která nakonec získala nad ostatními severoruskými knížaty převahu, jednak stěhováním obyvatelstva do severovýchodních oblastí z jihu sužovaného nájezdy kočovníků. V Moskvě se první usadil údělný kníže Daniil Alexandrovič (zemřel 1303), syn Alexandra Něvského a založil tím moskevskou větev rodu Rurikovců).
Svou moc nad ostatními větvemi Rurikovců se snažila moskevská knížata zabezpečit i přenesením rezidence metropolity vší Rusi do Moskvy. Ruští metropolité sídlili od počátku v Kyjevě, metropolita Maxim však přenesl své sídlo do Vladimiru. Jeho nástupce Petr (v letech 1307-1326) vsadil na spolupráci s moskevskými knížaty a často pobýval v Moskvě. Metropolita Theognost (1328-1323) pak přesídlil natrvalo do Moskvy, kde nechal s podporou Ivana Kality a Simeona Hrdého vybudovat pět kamenných chrámů jako symbol prestižního postavení Moskvy. Theognostovi nástupci již všichni sídlili v Moskvě a Moskva se tak stala nejen politickým, ale i církevním centrem Ruska, což se odrazilo i na stoupajícím počtu obyvatel - v polovině 14. století jich v Moskvě žilo asi 30 000. Počet obyvatel za rok 2006: 10 450 000
Další dějiny Moskvy byly ovlivněny skutečností, že se jednalo o sídlo jednoho z nejvýznamnějších ruských knížat, který postupně sjednotil zemi. V roce 1380 porazil Dmitrij Donský na Kulikovském poli tatarské vojsko, čím ukázal, že Tataři nejsou neporazitelní, sama Moskva však na Dimitrijovo vítězství doplatila odvetnou výpravou chána Tochtamyše v roce 1382, při níž byla vypálena a vypleněna. Moskva nebyla nyní zpustošena Tatary poprvé, jako však dříve, i nyní se znovu vzpamatovala. Významnou změnu pro město představovala vláda Ivana III.: jednak tím, že na řece Ugře dosáhl definitivního vymanění z tatarské moci, jednak tím, že se v roce 1472 oženil s byzantskou princeznou Zóé Palaiologovnou a začal vystupovat jako dědic její říše. To se odrazilo na podobě města, kam Sofie pozvala architekty z Itálie. Ti postavili Uspenský, Archangelský a Blagověsčenský chrám, Kreml rozmnožili věžemi a hradbami. Kamenné stavby se začaly v té době množit, kamenný palác si postavil například metropolita Iona. Na počátku 16. století již okolí Kremlu mělo charakter evropského města, ostatní čtvrti však byly ještě převážně dřevěné. Kromě stavební činnosti se Ivanovy politické postoje odrazily i v ideji Moskvy jako Třetího Říma.
Kreml s celkem 20 věžemi je nejobdivuhodnější pamětihodností Moskvy. Tuto stavbu z červených pálených cihel vybudovali italští stavební mistři pozvaní v 15. století carem Ivanem III. Kreml přestavuje nejimpozantnější soubor nejrůznějších architektonických forem.
Mezi nejznámější kostely a paláce patří chrám Nanebevzetí Panny Marie (Успенский Собор) se slavnými freskami, chrám Zvěstování (Благовещенский собор), chrám sv. Archanděla Michaela (Архангельский собор) a Velký kremelský palác.
Zastavme se na Rudém náměstí, které je ze tří stran charakterizováno symboly – chrámem Vasila Blaženého, mauzoleem V. I. Lenina a obchodním domem GUM (zařazený mezi 10 nejluxusnějších obchodních domů světa, ústřední dvoranu se zastřešením ze skla obklopují galerie s jednotlivými obchody a provozovnami služeb).
Pak následuje Tverská třída, Starý a Nový Arbat. Starý Arbat byl dříve centrem umění a literatury a dnes se zde nachází pestrý, životem pulsující bleší trh. Zato v Novém Arbatu jde posedět v některé z restaurací připravující speciality z téměř všech oblastí Ruska.
Dochovaly se překrásné stavby klasické Moskvy, například opevněné kláštery a velký počet kostelů postavených v 16. století.
Bolšoj těatr je světově proslulé divadlo s velkou návštěvností.
Výstaviště Všerossijnyj (dříve označované jako VDNCH - „Výstaviště hospodářských úspěchů“). V rozsáhlém, dnes velmi zanedbaném, areálu na severu Moskvy se nachází budovy představující jak bývalé součásti Sovětského svazu, tak i tematicky laděné čtvrti. Najdete tu tedy jak zemědělské stavby, například velkovýkrmnu vepřů nebo vyasfaltované koňské závodiště, tak ukázky technického pokroku včetně rakety Sojuz nebo obřích prvků sovětské elektrické přenosové sítě. Asi nejkrásnější jsou fontány. Celé výstaviště dnes působí velmi kontroverzním dojmem připomínající těžký život lidí v SSSR.
Koná se zde také mezinárodní filmový festival, mezi hlavními ceny se udílí "Zlaté a stříbrné medaile"
Mezi další zajímavosti patří 160 tun těžký zvon Car kolokol, dále úřední budovy ruského prezidenta, Moskevská univerzita s výhledem na olympijský stadion v Lužnikách, Treťjakova galerie se světově proslulou sbírkou a televizní vysílač Ostankino.
